Dnes bychom Vám chtěli představit aktivní seniorku – paní doktorku Jarmilu Škvrnovou, která založila nový projekt Pošli úsměv osamělým. Co vás k tomu vedlo ?
Tento projekt nosím v hlavě již tři roky, kdy jsem se dozvěděla, že v Británii vzniklo ministerstvo pro osamělost, že problém osamělosti jako ohrožení veřejného zdraví berou vážně a začala jsem studovat výzkumy bývalé poslankyně Jo Cox, která zezdola dala průchod komunikaci ke štěstí (Happy to chat).
V souvislosti se založením Mezigeneračního centra v Jesenici, kde se schází senioři k různým aktivitám, jsem si uvědomila, jak je důležité, aby lidé patřili k určité komunitě své generace a podobných zájmů a když se stane, že někdo ztratí partnera nebo kamarádku, pak vedle rodiny ještě existuje komunita, kam rád člověk dojde.
Letos Magistrát vyhlásil soutěž NakopniPrahu, tak jsem začala přemýšlet, že bych mohla projekt zhmotnit. V Praze je vysoký index stáří, žije zde spousta starých lidí, tak by mělo být legitimní pro Prahu, aby tento problém nám pomohla zvednout. Pro Ministerstvo zdravotnictví to není diagnóza, MPSV to neřeší. Jen jsem při mých internetových hledáních našla zmínku od paní profesorky Nerudové, rektorky Mendelovy Univerzity, že by mělo něco podobného jako v Británii vzniknout také u nás, „protože se ukazuje, že když senioři pracují, jsou zapojeni do běžného života, tak se výrazně snižuje riziko řady nemocí, demence či Alzheimerovy choroby.“ Každý takový námět, jako i námět studentky Edity Chvojkové, která prováděla výzkum měření osamělosti dětí a získala za něj první místo v soutěži Studentských psychologických prací, je pro mne znamením, že zvednout toto téma v projektu a dostat jej mezi lidi je na místě.
Co je pak důležité pro řešení osamělosti ?
V době koronavirové, kdy se uzavřely Domovy seniorů, tak byl zpečetěn současný cíl projektu – posílat úsměvy nejprve do domovů seniorů a přetavit je v kulturní zážitky, masáže, jakékoliv služby, které potěší seniory, ale také které přinesou radost pečujícím, protože se jedná u těchto zaměstnanců o velmi náročnou práci. V našem projektu začínáme v domovech seniorů v Praze, ale hodláme otevřít život v domovech seniorů v celé ČR, ale také podpořit malou radostí lidi přes Zeď úsměvů.
Jak to chcete provést?
Základem je interaktivní webová stránka, přes kterou budou zájemci a podporovatelé posílat úsměvy seniorům přes webovou stránku www.posliusmevosamelym.cz
Úsměvy jsou krásná věc, učí člověka hledat radost v celém světě, kdekoliv, v každé situaci. Terapie úsměvu je způsob překonávání stresu, zlepšení zdraví, zvýšení sebedůvěry a práceschopnosti. Tak zkuste to, pošlete úsměv, uděláte dobrý skutek, který nic nestojí nebo přidáte malý příspěvek do veřejné sbírky, která bude celá odevzdána příslušnému Domovu seniorů a Vy se dozvíte, jak s darem naložili. Na webu budou fotografie a videa usměvavých seniorů, kteří si to užívají. První návštěva, kterou jsme uskutečnili v Domově seniorů v Pyšelích a rozhovor s paní ředitelkou Benešovou nás ubezpečil, že jsme vykročili správnou cestou.
Jak jste to vše provedla ?
Nejdříve máte nápad, který zraje až dojdete k přesvědčení, že to má smysl, aby byl senior usměvavý. Pak dobrou spolupráci s někým, kdo nápad pomůže přetavit do digitálních technologií a implementací na sociální sítě a pak to chce vytrvalost a projekt společně rozvíjet. Jsem ráda, že jsem navázala spolupráci s Alexandrou Uherkovou, která rozumí digitálním technologiím, zajišťuje PR, ale také má cit a zkušenost pro naplňování charitativních projektů. Pak máte za sebou v týmu podporovatele projektu, kteří svou zpětnou vazbou Vám dělají semafor a Vy pokračujete nebo také když svítí červená se zastavíte a přemýšlíte jak to udělat lépe. A také je důležitá podpora Ambasadorů, kteří podpořili projekt Pošli úsměv a jsou připraveni s námi spolupracovat a projekt rozvíjet.
Co je unikátní na tomto projektu a co je to Zeď úsměvů ?
Domnívám se, že je to jednoduchost provedení, přitom otevření vážného tématu osamělosti, o které se moc nemluví. Projekt v první fázi míří na skupinu nejosamělejších seniorů, kteří žijí v domovech – v určité izolaci od rodiny, od přátel, nemají již sílu cokoliv dělat a tiše pláčou.
Je na světě mnoho míst, kam lidé přicházejí a přinášejí svá přání pro sebe nebo své blízké. Já často navštěvuji hrobku Rabína Lova s rozmlouvám s ním, už od dob svých studií, kdy jsem jezdila z Ostravy na Právnickou fakultu, která je vedle.
Tak jsem nyní založila v projektu virtuální místo Zeď úsměvů, na kterou budou zasílány úsměvy a umísťovány názvy subjektů nebo fyzických osob (Domovy seniorů, Spolky, zaměstnavatelé, fyzické osoby), kterým úsměv pošle dárce, ale také může zajistit pozvání na slavnostní oběd v prosinci 2020 v jeden den v jeden čas na mnoha místech (v Domovech, v kruhu rodiny, v restauraci), kdy se všichni virtuálně propojíme telemostem pro naši radost. V projektu se již nyní připravuje podpora na tento den a všichni dárci budou informováni. U obdarovaných fyzických osob respektujeme jejich anonymitu. Na Zdi úsměvů bude uvedeno jméno (bez příjmení) a místo bydliště.
A ještě jedna záludná otázka, pod týmem je uveden pejsek Tony ?
Berte to tak, že je to nějaký maskot projektu anebo také tak, že je sedmý do týmu a já věřím na šťastnou sedmičku anebo také tak, že pejsek je tvor společenský a nemá rád osamělost. Když nám zavřeli v době coronavirové psí školku, kam Tonyho vodím pro jeho psí kamarády a kamarádky, tak prožíval smutek stejně jako lidé.
Takže paní doktorko, Magistrát hlavního města Prahy nejprve nakopl soutěží Vás a Vy zase nakopáváte Magistrát, aby město Praha zvedla téma osamělosti, o kterém se tak málo mluví.
Dostat se do finále je už úspěch, blahopřejeme Vám a ať to 14.6., kdy budou finální prezentace, dobře dopadne.
Zdroj / Business Lifestyle
